Brněnský půlmaraton je objednaný a zaplacený

V dubnu se poběží brněnský půlmaraton, tam nesmím chybět! Sice ta angínečka je trošku čára přez rozpočet, ale i já jsem si, narozdíl od včerejška, alespoň 1 300 metrů zaběhl abych dodržel tréningový plán. Evidentně bez následků. Podle článku na RunnersWorld by neměl být problém s běháním, pokud jsou příznaky mimo hrudník, což u mě platí, takže sice zpomalím, ale nepřestanu běhat.

Ještě budu muset vymyslet, jak to udělat, kdybych skutečně vážněji onemocněl a nebo se někde zranil. To ale radši teď řešit nebudu. Jsem rád, že jsem nemusel přerušovat už teď a neporuším výrazněji plán.

Angína - muselo to přijít, ale takhle brzy?

Tak to vypadá na angínu. Dneska mám mírnou horečku a celý den zimnici. Vypadá to, že budu muset přerušit trénink, ale snad to bude brzy dobrý. Ráno zajdu k doktorce a uvidí se. Je to trošku čára přes rozpočet, ale naštěstí je tréning teprve na začátku a nebude složité na něj  navázat.

Místo běhání tedy zatím budu hrát šachy.

Vánoce, čas přežírání

Pečlivě si vedu běhací deník a zatím jsem vynechal jen 4 dny tento měsíc. Stačí 1 km, pro klouby i pro není žádný med běhat víc s takovou nadváhou. Ale ejhle, i tahle drobná změna životního stylu znamenala, že už byly skoro 4 kilogramy dole. Vánoce to ale napravily a dole jsou jen 3.

Tvrdí se, že i relativně malé množství pohybu zvýší celkový výdej energie za den a já to mohu jen potvrdit. Jenže je čas vánoc přibylo i bašty. Všechno je teď smažené, všechno je s tatarkou, ke všemu je pivko nebo medovina a všeho je moc.

Otázka zní: co kdybych k tomu běhání i výrazně změnil jídelníček?

Prostá odpověď: ještě ne, ale brzy. Pokud člověk dlouhodobě porušuje různá pravidla zdravého žití, je nemožné napravit všechny chyby najednou. Pěkně jednu po druhé. První krok je zvyknout si běhat denně krátkou trasu. To myslím pomalu zvládám, ale chci každé takové změně dát minimálně 3 týdny. Ono to vychází, že 3 týdny po začátku běhání zrovna končí vánoční svátky a lákadel bude mnohem mnohem méně.

Hlavně to nepřehnat

Posledních pár dní běhám i více, než jen ten kilák. Hlavně to nepřehnat. Běhám sice více, než je ten kilák, ale dneska jsem se cítil tak nějak na víc jak 5. Ano, tělo by to dalo, ale zítra bych se musel do běhání přemlouvat. Radši jsem to utnul ať je zítra hej a do běhání se mi chce.

Jak jsem psal, důležité je si zvyknout na pravidelný běh, nikoli se přetáhnout a pak se do toho nutit.

Včera jsem začal

Chvilku to trvalo. V září jsem si řekl, že to je možné, napsal o tom, ale až nyní jsem začal. Někdy se to v člověku ne a ne hnout.

Včera, 4. prosince 2013, byl týden 0, den 0

Týden 100 bude začínat 26. října 2015. Kosti jsou vrženy.

Den 0: Od rána jsem nekouřil a večer si šel zaběhat. Byla to nuda běžet jen 1,5 km, ale nechci to teď před zimou nijak přehánět. Každý den jeden kilometr minimálně, počínaje teď. Postupně to budu zvyšovat, ale důležité je, zvyknout si běhat každý den a za každého počasí. Vedro, zima, jasno, zamračeno, sucho i deštivo.

Den 1: Dnes jsem si dal kilometry dva, bylo to bez problémů, ale nesmím to přehánět. Stihl jsem to ještě před tím šíleným orkánem jménem Xaver, který se přehnal přes půlku Evropy. Dobrý pocit, ale jak jsem psal, kilák stačí.

Klíč podle kterého budu běhat:

V prosinci 2013 každý den minimálně 1 km. Od Ledna 2014 poběžím každý den počet km, které udává číslo měsíce (leden - 1 km, duben 4 km, ...) - krátký běh. Každý týden pak jedenkrát počet km, které udává číslo týdne v roce (2. týden 2014 jednou 2km, 10. týden jednou 10 km a 42 týden jednou 42 km ;-).

Nejpozději v půlce října běžím opět maraton a pak každý týden jeden. To asi nebude jednoduché a možná frekvenci dlouhého běhu snížím na jeden za měsíc. I tak, běžet každý měsíc maraton a asi nebude úplně brnkačka.

Snad to bude udržitelné. V zimě mě nečeká více, než 12 km, což se dá v klidu zaběhnout za hoďku ve fitku. Navíc je na konec února až půlku března naplánován čundr do Izraele a Jordánska, kde bude přece jen na běhání lepší podmínka.

Jak sportovec k obezitě přišel...

Co je třeba splnit k tomu aby aktivně sportující člověk přišel k obezitě? Sepíšu to v pár bodech, které platily u mě:

1. Přišel jsem o psa díky osteosarkomu - obrovská rána, se psem byla radost chodit běhat.
2. Parťačka mi odletěla na měsíc do USA, ta se vrátí, ale:
3. Těsně poté jsem se odstěhoval - a naráz jsem neměl "své" trasy.
4. Uběhl jsem Maraton - jeden z největších cílů, co si typický běžec dá - a co pak?

A tak se člověk dobere ke dvaceti kilům nadváhy aniž by věděl jak. Poučení pro příště? Běhání nebo jakýkoli jiný sport je potřeba brát jako cestu, nikoli jako cíl. Já si za cíl vytýčil maraton, ale jelikož nebyla cesta (pes) a nejbližší další cíl se zdál nemyslitelný (asi 100 km), tak jsem vpodstatě přestal běhat.

Cesta může být cíl Cesta je cíl!

Po čase si uvědomuji, že není cílem uběhnout někam hrozně daleko nebo někam hodně rychle. Důležité je najít si cestu. Tu si právě vytyčuji a trošku tím i popírám nadpis tohoto blogu, ale věřím, že když si dá člověk dálkové běhání jako cestu, tak nějaké cíle budou jen taková malá třešnička na dortu a ne ohňostroj na konci.